Jak se zdá, židé to již od věků neměli jednoduché. Stíhali je prakticky všude, nikde nenacházeli svůj klid. Stejně tak se dělo i ve Španělsku. Inkvizice nepronásledovala jen židy, ale také muslimy a ty, kdo se k židům hlásili, veřejně vyjadřovali nespokojenost a také pronásledovala ty, kdož přešli od židovské víry na katolickou, ale přitom dál praktikovali židovství. To byl velký prohřešek, který se neodpouštěl. Inkvizičnímu právu podléhali už mladíci ve věku 14 a dívky od věku 12 let.
Samotná inkvizice vzniká z popudu krále Ferdinanda II. Aragonského, podléhala ne papeži, ale přímo jemu. Židé byli Španělům trnem v oku, dávali jim za vinu mnoho. U zrodu všeho ve Španělsku, hrál velkou roli velký inkvizitor a především fanatik katolické církve Tomás de Torquemada. Působil od roku 1487 a to velmi horlivě. Ze španělské inkvizice vznikla mexická a peruánská. Španělská byla zrušena roku 1834.
V roce 1492, tedy v době největších pogromů na židy, se odehrává příběh našeho hrdiny. Vyvražďování židů, muslimů a jejich zastánců, mělo téměř rozměry holokaustu. Židé jsou hromadně vyháněni ze svých domovů, je jim zabaven veškerý majetek, pokud nezemřou na hranici nebo v žaláři, zemřou hlady na útěcích před křesťany, věrnými vykonavateli zvůle.
Náš hrdina má teprve 13 let a již je svědkem smrti svého otce a bratra, ale než by zapřel svoji židovskou víru, vydává se na strastiplnou a velmi nebezpečnou cestu přes celé Španělsko. Na konci jeho poutě jej čeká vytoužená svoboda, ale také možnost studovat a stát se lékařem. Je tu naděje na klidný a normální život, na lásku a hlavně svobodu.
Jak se hrdina vyrovná se ztrátou blízkých a jak se mu podaří uskutečnit svůj sen, aniž by zavrhl svoji víru, v kterou plně věří, velmi věrně, působivě a napínavě popisuje Noah Gordon ve své knize „Poslední žid“. Čtenář se lehce ocitá v ději a prožívá s hlavním hrdinou vše dobré i zlé. Ale naděje je tu vždy a silná vůle vydržet a jít za svým snem.
Poučná, mistrně napsaná, napínavá a především naději odkazující kniha, velmi doporučuji.
