Byl to boj evropských mocností o nástupnictví v říši Karla II., bezdětného habsburského krále Španělska. Se Španělským Nizozemím a svými územími v Itálii a bohatými koloniemi v Americe představovalo Španělsko obrovský zisk. Nárok na trůn vznášeli francouzští Bourboni a rakouští Habsburkové.
Po smrti Karla II. V roce 1700 prohlásil francouzský král Ludvík XIV. svého vnuka Filipa V. španělským králem. Císař, Angličané a Nizozemci cítili, že Ludvík je už teď příliš mocným a nepřáli si, aby Francii a Španělsko ovládal jeden rod. Roku 1701 utvořili koalici na podporu Karla, syna císaře Leopolda I. Roku 1703 se k ní připojilo Portugalsko a Savojsko a pod vedením savojského prince Evžena a Johna Churchilla, vévody z Marlborough dosáhla řady oslnivých vítězství.
Roku 1711 se Karel stal císařem Svaté říše římské jako Karel VI. Protože se tím změnila rovnováha sil, začali Angličané a Nizozemci podporovat Filipa, s podmínkou, že Španělsko a Francie nebudou mít jednoho panovníka.
Ultrechtským mírem z roku 1713 byl Filip stvrzen jako španělský král Filip V. a bylo garantováno, že se Filip nestane králem Francie. Britové získali od Francouzů území v Severní Americe (Nové Skotsko, Hudsonův záliv a Nový Foundland), od Španělů Gibraltar a Menorku a výhradní právo na dovoz otroků do španělských kolonií v Americe. Braniborský kurfiřt byl uznán pruským králem. Císař mírem v Rastattu, v roce 1714, získal španělská území v jižním Nizozemí a Itálii.
Španělsko má opravdu skvostné a krásné památky, ale bohužel hodně z toho získalo z koloniálních dob, kdy okupovalo více zemí a doslova je vysávalo, obchod s otroky a vyplenění území bývalých civilizací bylo pro ně zdrojem obrovských peněz.
úterý 28. května 2013
sobota 25. května 2013
Hernando Cortez a Aztékové
Když Cortez se svými 600 muži dorazili do aztécké říše, byli přijati se vší poctou jako bohové, byli pohoštěni a přijali mnoho darů.
Ještě nemohli tušit, že nenasytný, zlý a zrádný Cortez se zanedlouho chystá říši dobýt, lid podrobit a oloupit. Španělští conquistadoři, jak se jim říkalo, hodlali, ukořisti půdu a především zlato.
Cortez měl velkou výhodu, jeho vojáci měli koně a střelný prach. To Aztékové neměli a tak byli ve velké nevýhodě. Celé dobývání netrvalo ani dva roky. Během té doby učinili Španělé z domorodých obyvatel otroky, zle s nimi zacházeli, dopouštěli se na nich násilí, zastrašovali je a zabíjeli. Nechali je těžce pracovat ve zlatých a stříbrných dolech za těžkých podmínek, které mnozí nevydrželi a zemřeli.
Další Aztékové umírali hromadně na choroby, které k nim Španělé zavlekli, zejména šlo o spalničky, které pocházelo od Evropanů. Aztékové byli velmi čistotní na rozdíl od celé Evropy, kde řádil mor.
Zanikla tak nádherná, historií opředená říše, jejíž obyvatelé prosluli velkou inteligencí a organizovaností, umem, dokonalostí staveb a života, přísnými zákony, složitými náboženskými systémy, také uměním přežít ve velmi těžkých klimatických podmínkách. Stavěli nádherné a monumentální stavby, chrámy ve tvaru payramidy.
Přežili tisíce let, aby zanikli za tak krátkou dobu. Proč?
Kvůli lidské nenasytnosti, chamtivosti, touze ovládat druhé a vlastní neomalené představě, že oni jsou lepší a druzí se jim musí podrobit.
Ještě nemohli tušit, že nenasytný, zlý a zrádný Cortez se zanedlouho chystá říši dobýt, lid podrobit a oloupit. Španělští conquistadoři, jak se jim říkalo, hodlali, ukořisti půdu a především zlato.
Cortez měl velkou výhodu, jeho vojáci měli koně a střelný prach. To Aztékové neměli a tak byli ve velké nevýhodě. Celé dobývání netrvalo ani dva roky. Během té doby učinili Španělé z domorodých obyvatel otroky, zle s nimi zacházeli, dopouštěli se na nich násilí, zastrašovali je a zabíjeli. Nechali je těžce pracovat ve zlatých a stříbrných dolech za těžkých podmínek, které mnozí nevydrželi a zemřeli.
Další Aztékové umírali hromadně na choroby, které k nim Španělé zavlekli, zejména šlo o spalničky, které pocházelo od Evropanů. Aztékové byli velmi čistotní na rozdíl od celé Evropy, kde řádil mor.
Zanikla tak nádherná, historií opředená říše, jejíž obyvatelé prosluli velkou inteligencí a organizovaností, umem, dokonalostí staveb a života, přísnými zákony, složitými náboženskými systémy, také uměním přežít ve velmi těžkých klimatických podmínkách. Stavěli nádherné a monumentální stavby, chrámy ve tvaru payramidy.
Přežili tisíce let, aby zanikli za tak krátkou dobu. Proč?
Kvůli lidské nenasytnosti, chamtivosti, touze ovládat druhé a vlastní neomalené představě, že oni jsou lepší a druzí se jim musí podrobit.
úterý 14. května 2013
Tordesillaská smlouva - Španělsko a Portugalsko - zánik nádherné civilzace
Španělsko i Portugalsko zakládaly na svých, spíše dobytých, územích své říše.
Španělé se brzy začali obávat schopných portugalských dobyvatelů, že by mohli jejich nová území napadnout. Proto se rozhodli pojistit si svá území.
V roce 1494 podepsali Španělé s Portugalci smlouvu, která narýsovala pomyslnou čáru dělící „Nový svět“. Smlouva je známa pod názvem tordesillaská. Země na východ od této linie připadly Portugalsku a země na západ Španělsku.
Portugalci přistáli v Jižní Americe na východ od tordesillaské hranice v roce 1500 a nazvali novou zemi Brazílií. Založili obchodní stanice v Indickém oceánu a ještě dál na východ.
Portugalci se snažili žít s domorodci v míru, využít rozmanitého bohatství zemí a nakupovat od nich zboží k prodeji v Portugalsku. Španělé se zrovna nechovali nejlépe, protože zaváděli na dobytých územích přísnou vládu i za cenu násilí a zotročování.
Později dobyl Hermando Cortez aztéckou říši a Francisko Pizarro říši Inků. Říše po mnoha letech velkého rozkvětu zanikly za velmi krátkou dobu. Zejména Francisko Pizarro proslul svojí nemilosrdností a krutostí, ale také hloupostí, když zničil velmi vzácné spisy Inků, z nichž se bohužel, ale jako zázrakem zachovala alespoň malá část. Pizarro byl velmi necitlivý k původním obyvatelům. Vzniklo mnoho rozporů, které nutně vedly ke konfliktu, následnému střetu a konečnému zániku jedné unikátní civilizace.
V roce 1519 se portugalský námořník Fernando de Magalhães vydal na dvouletou plavbu kolem zeměkoule. Výprava prokázala, že svět je kulatý.
Proti tordesillaské smlouvě byli Francouzi a Angličané a piráti, jako John Davis a Henry Hudson. Hledali jinou námořní cestu na Východ. Severozápadní průjezd do Tichého oceánu sice nenašli, ale přispěly k průzkumu Severní Ameriky.
Španělé se brzy začali obávat schopných portugalských dobyvatelů, že by mohli jejich nová území napadnout. Proto se rozhodli pojistit si svá území.
V roce 1494 podepsali Španělé s Portugalci smlouvu, která narýsovala pomyslnou čáru dělící „Nový svět“. Smlouva je známa pod názvem tordesillaská. Země na východ od této linie připadly Portugalsku a země na západ Španělsku.
Portugalci přistáli v Jižní Americe na východ od tordesillaské hranice v roce 1500 a nazvali novou zemi Brazílií. Založili obchodní stanice v Indickém oceánu a ještě dál na východ.
Portugalci se snažili žít s domorodci v míru, využít rozmanitého bohatství zemí a nakupovat od nich zboží k prodeji v Portugalsku. Španělé se zrovna nechovali nejlépe, protože zaváděli na dobytých územích přísnou vládu i za cenu násilí a zotročování.
Později dobyl Hermando Cortez aztéckou říši a Francisko Pizarro říši Inků. Říše po mnoha letech velkého rozkvětu zanikly za velmi krátkou dobu. Zejména Francisko Pizarro proslul svojí nemilosrdností a krutostí, ale také hloupostí, když zničil velmi vzácné spisy Inků, z nichž se bohužel, ale jako zázrakem zachovala alespoň malá část. Pizarro byl velmi necitlivý k původním obyvatelům. Vzniklo mnoho rozporů, které nutně vedly ke konfliktu, následnému střetu a konečnému zániku jedné unikátní civilizace.
V roce 1519 se portugalský námořník Fernando de Magalhães vydal na dvouletou plavbu kolem zeměkoule. Výprava prokázala, že svět je kulatý.
Proti tordesillaské smlouvě byli Francouzi a Angličané a piráti, jako John Davis a Henry Hudson. Hledali jinou námořní cestu na Východ. Severozápadní průjezd do Tichého oceánu sice nenašli, ale přispěly k průzkumu Severní Ameriky.
pondělí 13. května 2013
POSLEDNÍ ŽID A ŠPANĚLSKÁ INKVIZICE
Jak se zdá, židé to již od věků neměli jednoduché. Stíhali je prakticky všude, nikde nenacházeli svůj klid. Stejně tak se dělo i ve Španělsku. Inkvizice nepronásledovala jen židy, ale také muslimy a ty, kdo se k židům hlásili, veřejně vyjadřovali nespokojenost a také pronásledovala ty, kdož přešli od židovské víry na katolickou, ale přitom dál praktikovali židovství. To byl velký prohřešek, který se neodpouštěl. Inkvizičnímu právu podléhali už mladíci ve věku 14 a dívky od věku 12 let.
Samotná inkvizice vzniká z popudu krále Ferdinanda II. Aragonského, podléhala ne papeži, ale přímo jemu. Židé byli Španělům trnem v oku, dávali jim za vinu mnoho. U zrodu všeho ve Španělsku, hrál velkou roli velký inkvizitor a především fanatik katolické církve Tomás de Torquemada. Působil od roku 1487 a to velmi horlivě. Ze španělské inkvizice vznikla mexická a peruánská. Španělská byla zrušena roku 1834.
V roce 1492, tedy v době největších pogromů na židy, se odehrává příběh našeho hrdiny. Vyvražďování židů, muslimů a jejich zastánců, mělo téměř rozměry holokaustu. Židé jsou hromadně vyháněni ze svých domovů, je jim zabaven veškerý majetek, pokud nezemřou na hranici nebo v žaláři, zemřou hlady na útěcích před křesťany, věrnými vykonavateli zvůle.
Náš hrdina má teprve 13 let a již je svědkem smrti svého otce a bratra, ale než by zapřel svoji židovskou víru, vydává se na strastiplnou a velmi nebezpečnou cestu přes celé Španělsko. Na konci jeho poutě jej čeká vytoužená svoboda, ale také možnost studovat a stát se lékařem. Je tu naděje na klidný a normální život, na lásku a hlavně svobodu.
Jak se hrdina vyrovná se ztrátou blízkých a jak se mu podaří uskutečnit svůj sen, aniž by zavrhl svoji víru, v kterou plně věří, velmi věrně, působivě a napínavě popisuje Noah Gordon ve své knize „Poslední žid“. Čtenář se lehce ocitá v ději a prožívá s hlavním hrdinou vše dobré i zlé. Ale naděje je tu vždy a silná vůle vydržet a jít za svým snem.
Poučná, mistrně napsaná, napínavá a především naději odkazující kniha, velmi doporučuji.
Jak se zdá, židé to již od věků neměli jednoduché. Stíhali je prakticky všude, nikde nenacházeli svůj klid. Stejně tak se dělo i ve Španělsku. Inkvizice nepronásledovala jen židy, ale také muslimy a ty, kdo se k židům hlásili, veřejně vyjadřovali nespokojenost a také pronásledovala ty, kdož přešli od židovské víry na katolickou, ale přitom dál praktikovali židovství. To byl velký prohřešek, který se neodpouštěl. Inkvizičnímu právu podléhali už mladíci ve věku 14 a dívky od věku 12 let.
Samotná inkvizice vzniká z popudu krále Ferdinanda II. Aragonského, podléhala ne papeži, ale přímo jemu. Židé byli Španělům trnem v oku, dávali jim za vinu mnoho. U zrodu všeho ve Španělsku, hrál velkou roli velký inkvizitor a především fanatik katolické církve Tomás de Torquemada. Působil od roku 1487 a to velmi horlivě. Ze španělské inkvizice vznikla mexická a peruánská. Španělská byla zrušena roku 1834.
V roce 1492, tedy v době největších pogromů na židy, se odehrává příběh našeho hrdiny. Vyvražďování židů, muslimů a jejich zastánců, mělo téměř rozměry holokaustu. Židé jsou hromadně vyháněni ze svých domovů, je jim zabaven veškerý majetek, pokud nezemřou na hranici nebo v žaláři, zemřou hlady na útěcích před křesťany, věrnými vykonavateli zvůle.
Náš hrdina má teprve 13 let a již je svědkem smrti svého otce a bratra, ale než by zapřel svoji židovskou víru, vydává se na strastiplnou a velmi nebezpečnou cestu přes celé Španělsko. Na konci jeho poutě jej čeká vytoužená svoboda, ale také možnost studovat a stát se lékařem. Je tu naděje na klidný a normální život, na lásku a hlavně svobodu.
Jak se hrdina vyrovná se ztrátou blízkých a jak se mu podaří uskutečnit svůj sen, aniž by zavrhl svoji víru, v kterou plně věří, velmi věrně, působivě a napínavě popisuje Noah Gordon ve své knize „Poslední žid“. Čtenář se lehce ocitá v ději a prožívá s hlavním hrdinou vše dobré i zlé. Ale naděje je tu vždy a silná vůle vydržet a jít za svým snem.
Poučná, mistrně napsaná, napínavá a především naději odkazující kniha, velmi doporučuji.
úterý 7. května 2013
Amerigo Vespucci a španělské a výzkumné výpravy
Po Portugalsku bylo Španělsko další zemí, která podnikala výzkumné výpravy po moři.
Španělsko se vydalo na západ. V roce 1499 přistál u břehů Jižní Ameriky Amerigo Vespucci, původem italský cestovatel. Nový neznámý světadíl byl nazván podle něho. Od té doby také španělští dobrodruzi dobývali americké území ve jménu španělského krále.
Fakt, že Amerika má název podle Vespucciho je sporný, existují i další verze vzniku názvu.
Amerigo Vespucci byl velmi zkušený a uznávaný cestovatel a objevitel. Je autorem mnoha cestopisů. V začátcích byl zástupcem společnosti, která podporovala a podílela se na financování výpravy Kryštofa Kolumba.
Vespucci byl vzdělán v matematice i astronomii. Byl obdivován i zatracován, některé jeho výpravy se považovaly za sporné. Mnozí jej za objevitele vůbec nepovažovali.
Z výprav dovážel kromě jiného otroky.
Vespucci zemřel, chudý a nemocný, ve Španělsku roku 1512.
Jiná zajímavá místa - Malta
Pro někoho Malta, pro někoho Šumava
Ja si vydělat na cestu a pobyt, jak si to užít?
Španělsko se vydalo na západ. V roce 1499 přistál u břehů Jižní Ameriky Amerigo Vespucci, původem italský cestovatel. Nový neznámý světadíl byl nazván podle něho. Od té doby také španělští dobrodruzi dobývali americké území ve jménu španělského krále.
Fakt, že Amerika má název podle Vespucciho je sporný, existují i další verze vzniku názvu.
Amerigo Vespucci byl velmi zkušený a uznávaný cestovatel a objevitel. Je autorem mnoha cestopisů. V začátcích byl zástupcem společnosti, která podporovala a podílela se na financování výpravy Kryštofa Kolumba.
Vespucci byl vzdělán v matematice i astronomii. Byl obdivován i zatracován, některé jeho výpravy se považovaly za sporné. Mnozí jej za objevitele vůbec nepovažovali.
Z výprav dovážel kromě jiného otroky.
Vespucci zemřel, chudý a nemocný, ve Španělsku roku 1512.
Jiná zajímavá místa - Malta
Pro někoho Malta, pro někoho Šumava
Ja si vydělat na cestu a pobyt, jak si to užít?
pátek 3. května 2013
čtvrtek 2. května 2013
Španělé dobyvatelé
Španělsko je krásná země s bohatou historií, kulturou, ale také nechvalně známou inkvizicí. Kromě toho bohužel proslula jako země dobyvačná, což je velkou vadou na kráse této země, jejíž bohatství je z velké části uloupené při dobyvatelských výpravách. Jistě nebyla jedinou takovou zemí.
Evropané začali od roku 1450 podnikat množství výzkumných výprav po moři, především za účelem obchodu a prozkoumání dalších oblastí, které mohly přinést něco nového, další zdroje bohatství.
Po staletí obchodovali Evropané s Čínou, Indií a celou Asií, vždy cestovali po souši. Ale v roce 1453 jim obchodní cesty přerušili dobyvační osmanští Turci, kteří dobyli Cařihrad, dnešní Istanbul.
Evropané dál nemohli pokračovat v obchodování po souši, Turkové s každým krutě naložili. Nezbylo než tedy hledat cesty po vodě, Evropané se rozhodli najít cestu na východ po moři. Nešlo jen o důvody přerušení cest po souši, ale byla tu i touha objevit nové země a možnosti.
Vůdčí zemí výzkumných výprav bylo Portugalsko, které bylo často pod nadvládou Španělska, spíše pod jejich velením, Španělé mnohdy poskytli finance na cesty.
Tak tomu bylo například u Itala Kryštofa Kolumba, který získal peníze od španělského krále Ferdinanda a královny Isabelly. Měl najít novou cestu na Dálný východ. Vyplul ze Španělska na západ a přes Atlantský oceán. V roce 1492 objevil několik ostrovů. V přesvědčení, že se jedná o indické ostrovy, nazval je Západní Indie. Ve skutečnosti se jednalo o Bahamy, součást obrovského amerického kontinentu. Posléze objevil i Jamajku, Trinidad a pobřeží Jižní Ameriky. Kolumbus zůstal přesvědčen, že dosáhl asijských břehů. S tím i roku 1506 zemřel.
Španělský král vysílal své zástupce do nových objevených území v Americe, které již považoval za „svoje“ území. Byli to místokrálové a měli na těchto územích vládnout. Prvním místokrálem byl právě Kolumbus, který nazval domorodé lidi, kteří zde žili, Indiány. Podle Západní Indie.
V šedesátých letech 15. století přepadávali portugalští námořníci západní pobřeží Afriky, kde hledali zlato a otroky. V roce 1488 Bartolomeo Diaz připlul k mysu Dobré naděje a v roce 1498 Vasco de Gama dorazil do Indie. Od té doby zakládalo Portugalsko na pobřeží Indického oceánu svá výnosná obchodní centra.
Druhou významnou zemí, která podnikala velké výpravy po moři, bylo Španělsko.
O něm a nejen o něm zase příště.
Evropané začali od roku 1450 podnikat množství výzkumných výprav po moři, především za účelem obchodu a prozkoumání dalších oblastí, které mohly přinést něco nového, další zdroje bohatství.
Po staletí obchodovali Evropané s Čínou, Indií a celou Asií, vždy cestovali po souši. Ale v roce 1453 jim obchodní cesty přerušili dobyvační osmanští Turci, kteří dobyli Cařihrad, dnešní Istanbul.
Evropané dál nemohli pokračovat v obchodování po souši, Turkové s každým krutě naložili. Nezbylo než tedy hledat cesty po vodě, Evropané se rozhodli najít cestu na východ po moři. Nešlo jen o důvody přerušení cest po souši, ale byla tu i touha objevit nové země a možnosti.
Vůdčí zemí výzkumných výprav bylo Portugalsko, které bylo často pod nadvládou Španělska, spíše pod jejich velením, Španělé mnohdy poskytli finance na cesty.
Tak tomu bylo například u Itala Kryštofa Kolumba, který získal peníze od španělského krále Ferdinanda a královny Isabelly. Měl najít novou cestu na Dálný východ. Vyplul ze Španělska na západ a přes Atlantský oceán. V roce 1492 objevil několik ostrovů. V přesvědčení, že se jedná o indické ostrovy, nazval je Západní Indie. Ve skutečnosti se jednalo o Bahamy, součást obrovského amerického kontinentu. Posléze objevil i Jamajku, Trinidad a pobřeží Jižní Ameriky. Kolumbus zůstal přesvědčen, že dosáhl asijských břehů. S tím i roku 1506 zemřel.
Španělský král vysílal své zástupce do nových objevených území v Americe, které již považoval za „svoje“ území. Byli to místokrálové a měli na těchto územích vládnout. Prvním místokrálem byl právě Kolumbus, který nazval domorodé lidi, kteří zde žili, Indiány. Podle Západní Indie.
V šedesátých letech 15. století přepadávali portugalští námořníci západní pobřeží Afriky, kde hledali zlato a otroky. V roce 1488 Bartolomeo Diaz připlul k mysu Dobré naděje a v roce 1498 Vasco de Gama dorazil do Indie. Od té doby zakládalo Portugalsko na pobřeží Indického oceánu svá výnosná obchodní centra.
Druhou významnou zemí, která podnikala velké výpravy po moři, bylo Španělsko.
O něm a nejen o něm zase příště.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)